Byť mám hory velice rád, mnohem více jsem se těšil na druhou část tohoto toulání. Tu jsem si totiž nalajnoval podél západního pobřeží ostrova Mallorca a jeho vyhlášených pláží, útesů a opuštěných zátok. Po túře v horách, pro kterou jsem neměl úplně nejlepší obuv (běžecké tenisky), mě ale dost bolely chodidla, takže jsem většinu prvního dne v Alcúdii proválel na místních plážích. Sem tam jsem se jen pomaličku bosky přesunul o kousíček dál směrem na jih a máčel přitom nožky v hojivém moři – paráda!
Od zátoky k zátoce
Velice líně jsem tedy došel k parku Natural de s´Albufera, kde jsem na liduprázdné pláži přečkal další noc jen pár metrů od moře. Večerní útok komárů zde byl přímo hororový, jejich mračna se z parku zvedala a neúnavně na mě nalétávala. Měl jsem chuť se zahrabat do písku, ale stejně jako předešlý večer jejich otravné pískání po západu téměř zcela ustalo. Pak už jsem jen po očku ze spacáku sledoval, jestli mě nehodlá příliv obdařit nočním koupáním.
Ráno jsem pak pokračoval až do Can Picafort, odkud mi jel autobus, který mě přiblížil k oněm pověstným západním zátokám. Start byl tedy v městečku Portocristo a samozřejmě jsem to hned zakempil na první hezčí pláži – Cala Mendia. Ta byla ještě jaksi komerční, plná lidí, s fullservisem sprch a občerstvení. Ale lidí tam nebylo nijak extrémně moc, takže se dalo i dobře zaplavat a využil jsem i potápěčské brýle k prozkoumávání dna. Což byla zábava i pro spoustu dalších přítomných, a pokud se někdy do zátok na Mallorce vydáte, rozhodně si brýle přibalte taky.
Po páté odpoledne jsem se konečně zvedl a vydal se hledat vhodnou opuštěnou zátoku pro nocleh na další noc. Původně plánované lokace však opuštěné tak úplně nebyly, minimálně blízko břehu kotvila nějaká luxusní jachtička a já toužil po čisté nikým nerušené samotě. Své vysněné místečko jsem si tak našel opět až těsně před západem, ale stálo to za to, řekl bych, že to bylo jedno z nejkrásnějších míst, kde jsem pod širým nebem kdy přespal! Závětří, zvuky moře, útulná malinká pláž Cala Sequer, to vše jsem měl jen pro sebe, dokonce i ti komáři mi tu dali relativně pokoj.
Navíc není nad to se ráno probudit s východem slunce, ujít pouhých pár kroků a vykoupat se hezky na Adama v průzračném moři – fakt nádhera! V podobném duchu se pak nesl i celý následující den. Žádné velké pochody se nekonaly, ušel jsem dohromady sotva 12 km, v jižanském duchu jsem absolutně beze spěchu pohodově popocházel od zátoky k zátoce. A pokud se mi líbila a byla vhodná ke koupání, neváhal jsem a skočil hned do vody.
Takto jsem došel až do městečka Cales de Mallorca a dále do Portocolom, kde jsem po chvíli hledání našel svoje poslední místo k přespání v přírodě. A to přímo na kamenném útesu, ze kterého byl nádherný výhled a pokud bych se ve spánku trochu více odkutálel, tak bych se i docela hezky proletěl. Vychutnal jsem si i poslední útok komárů, kteří se přiletěli rozloučit, no a druhý den už mě čekala cesta autobusem zpátky do Palmy. Tam jsem si ještě jednu, aspoň tu poslední noc užil hezky na hotýlku v posteli a se sprchou (a pivkem).
Tady bych ještě zmínil jednu takovou menší nepříjemnou příhodu, která pro mě byla poučením, že se mám na pokoji vždy zamykat! Představte si, že si tak ležíte v posteli, je vedro, takže jste nazí a odkrytí a najednou vám tam vleze obří černoch, čumí překvapeně na vás a ptá se, co tam sakra děláte! Ukázalo se, že jde o hlídače a že já dostal jiný pokoj, než jsem měl a tento měl být tedy prázdný. Ale jako lekl jsem se kurevsky, to nebudu lhát!
Co se týče praktických informací ohledně dopravy na ostrově, na TOMTO ODKAZE najdete vše potřebné (i co se týče dalších informací), včetně odkazů na jízdní řády meziměstských linek.
Pokud si nehodláte půjčovat auto a rádi cestujete v podobném stylu jako já, místní autobusová síť vás spolehlivě doveze tam, kam potřebujete. Jen si dejte pozor na časy a přesuny si raději dopředu plánujte, obzvláště o víkendech, aby se vám nestalo, že zůstanete někde trčet.
