Letos jsem si chtěl poprvé závodně vyjet za hranice a zároveň to propojit se svým oblíbeným putováním s batohem na zádech tak, jak to mám nejradši – žádný dlouhý válení a každou noc složit hlavu na jiným místě.
Z původních dvou týdnů jsem tento „Trip The Race“ musel zkrátit pouze na jeden, ale i tak to stálo za to. Trip by se dal rozdělit na tři části: Spartan Race ve východním zákoutí Slovenska ve vesničce Vechec, kde jsme společně oslavili desetileté výročí této závodní série v Evropě. Poté následovala krátká regenerace a přechod Tater do Polska, kde jsem své putování zakončil třetí částí, a to polským závodem Barbarian Race.
Cesta na Slovensko a výroční Spartan Race
Nebyl bych to ovšem já, kdybych hned ze startu něco nepokonil. Po příjezdu na vlakové nádraží v Bratislavě jsem si totiž uvědomil, že jsem vyrazil o den dříve, než bylo třeba. Jednak jsem tedy úplně zbytečně propásl dramíkovou pařbu v Brně na Špilase a taky jsem si narychlo musel shánět ubytko na jednu noc navíc. Mimochodem, sorry, bratia, ale nádraží v Bratislavě je snad to nejhnusnější, na kterým jsem kdy byl (opakovaně). Nemyslím tím ani tak budovu samotnou, ale tu verbež, která se tam potlouká a v jednom kuse otravuje, vyřvává, chlastá a dělá bordel, hnus! Jednotka patřičně zapálených sekuriťáků by se tam rozhodně nenudila…
Z Bratislavy má cesta vedla napříč celým Slovenskem až do Košic. Druhý den jsem měl celý volný, takže jsem si trochu prošel historické centrum, poslechl si pouliční muzikanty, poseděl na náměstí a počítal, kolik příslušníků jisté menšiny se vystřídalo na jednom jediném koši. A nemyslím tím, že by do něj něco vyhodili, ale naopak. Až mě trochu překvapilo, s jakou samozřejmostí se v těch koších a popelnicích přehrabovali, jakoby to byly koše s ovocem. Chtěl jsem omrknout i pověstný Luník IX, ale asi nemusím vidět všechno.
Jelikož je Vechec ještě pěkný kus cesty od Košic a spojení tam není nic moc, musel jsem si půjčit auto. A protože autopůjčovny v Košicích měly rozpůjčovaný snad všechny auta, zkusil jsem poprvé zápůjčku přes službu HoppyGo. Tuto aplikaci na půjčování aut na přímo od lidí lze využívat u nás a na Slovensku a nemám jí co vytknout. Záleží samozřejmě na vašem výběru konkrétního auta v nabídce, ale jistě to vyjde mnohem levněji, než v autopůjčovně. Navíc jsem měl to štěstí, že jsem si shodou okolností půjčil auto od místního policajta, což mou důvěru v tuto službu jen umocnilo a můžu ji tedy s klidem doporučit.
Po předání auta už zbývalo jen pořádně doplnit živiny a dobře se vyspat na závodní den, jenže… Pro mě naprosto nepochopitelně pořádali majitelé penzionu bujarou svatební oslavu, a byť jsem byl ubytovaný o dvě patra výše a v uších jsem měl narvané špunty, bylo to k ničemu! Když jsem se holky na recepci zeptal, jestli to jako budou hrotit až do noci, provinile se na mě podívala a kuňkavým hláskem jen řekla „Hej, přepačte“. Ona za to samozřejmě nemohla, ale majitele penzionu bych za tohle nejradši vyliskal – rušení ze spánku je u mě smrtelný hřích! Zřejmě kvalitní repro soustava s velice mocnou basovou linkou dunila skrze všechny zdi a stropy a já se marně snažil zabrat. Kolem půlnoci jsem se šel projít ven a měl jsem v úmyslu svatebčany pokárat, aby to minimálně ztlumili a nejlépe zabalili. Ovšem když jsem viděl udýchanou stokilovou nevěstu, znavené hosty v důchodovém věku a na parketu poskakoval už jen jediný opilý tanečník, nechal jsem to být v naději, že to skutečně brzo zabalí. Což se cca o hodinu později skutečně stalo, nicméně jsem stejně naspal tak tři hodiny, což je na dva závody v jednom dni dost bída. Trochu mi to připomnělo, jak jsem se snažil vyspat na Excalibur Race, ale za okny se odehrávalo drama, když se nějaký feťák asi 4 hodiny kroutil v okně 4. patra a řval, že skočí. Neskočil, ale po dvou hodinách jsem už měl taky choutky ho v tom jít trochu podpořit, aby už byl klid!
Brzo ráno, ale přesto se zpožděním jsem tedy ve vypůjčeném Oplu Insignia (pěkné vozítko) vyrazil do Vechce. Tam jsem dorazil tak akorát, abych si vyzvedl čip na registraci, trochu se rozcvičil a šel rovnou na start prvního závodu. A tím byl Beast s délkou 22 km a 32 překážkami. Počasí vyšlo hezky, sluníčko pěkně pralo, ale běželo se mi celkem dobře. Na tuto část sezony jsem měl být už podstatně lépe připravený, ale jelikož jsem první polovinu roku skoro celou všemožně prostonal, stála moje forma za prd. I tak jsem si závod parádně užil, možná i proto, že mi závodění už hodně chybělo a těšil jsem se, až se zase pořádně zničím a vyválím v bahně. Což se taky stalo a bahna bylo v závodě taky dostatek. Celkově byl závod moc pěkný, místy byly na trati i bosá cikáňata, která nás hlasitým Arooo hnala vpřed. Závod jsem doběhl v čase 3:31:17, což mi stačilo na celkové 97. místo z 872 a 91. místo z 661 mužů v kategorii Open.
Za dvě hodiny jsem si zaběhl ještě Sprint, který se mi i přes znatelnou únavu a spánkový deficit také běžel celkem dobře a s časem 1:13:14 to stačilo na 150. z 963 celkově a 131. z 603 mezi muži. Zabahněný a vyčerpaný jsem se stal svědkem dvou romantických žádostí o ruku na podiu akce, pak jsem si ještě vystál dlouhou frontu na sprchy, abych fízlovi nezasvinil auto a hurá vstřebávat dojmy zpátky na penzion. Jinak lokalita závodu to byla pěkná, i když je mi pořád trochu záhadou, proč to před deseti lety v Evropě začalo zrovna tady, „na konci světa“. Třeba se tu sejdeme i za dalších deset let, proč ne, jen si příště vyberu lepší ubytko, které zároveň neslouží jako diskotéka.
