V posledních letech se ve světě, ale i u nás stává stále vyhledávanější tzv. pobyt ve tmě. To znamená, že se dobrovolně necháte zavřít do místnosti, kde strávíte několik dní v absolutní tmě jen sami se sebou a ještě si za to zaplatíte několik tisíc korun. Pro někoho šílená představa, ale pro mnoho lidí naopak lákavá alternativa, jak vyřešit nejrůznější osobní záležitosti, nebo i jediný způsob, jak si skutečně odpočinout.
Proč je tma důležitá
V dnešním světě jsme se svým způsobem života a technickým pokrokem mnohdy až hrozivě odklonili od vlastní přirozenosti a rytmů spojených s přírodou a procesy, které se v ní odehrávají. Díky vynálezu umělého světla je dnes již běžná práce na noční směny, ale i další činnosti, které jsme ještě nedávno horko těžko mohli vykonávat leda tak při svíčkách nebo petrolejce. Dnes je tak především v hustě zalidněných oblastech prakticky nemožné najít oázu tmy, kterou by více či méně nenarušoval mnohdy až absurdní světelný smog, od veřejného osvětlení počínaje až po teatrálně nasvícené budovy modrým spektrem světla konče.
A právě modré spektrum světla je tím největším problémem. Konkrétněji si na něj posvítíme v jiném článku, tady jen v krátkosti zmíním, co způsobuje narušování onoho cirkadiálního rytmu a vystavování se takovému světlu v době, kdy už máte přirozeně spát nebo se ke spánku pomalu ukládat. Pro snadné usínání a kvalitní spánek je důležitý hormon melatonin, který se v těle tvoří právě v návaznosti na tmu, která k tomu tělu dává signál. Je tedy důležité cca dvě hodiny před spaním omezit nebo úplně vyloučit „modré“ osvětlení a pro spánek si místnost co nejlépe zatemnit. Tím podpoříte nejen spánek, ale svůj krevní oběh, tlak, celkový metabolismus atd. Naopak nedostatek melatoninu způsobuje nespavost, chronickou únavu a celou řadu civilizačních chorob. Vědci se už dnes dokonce často shodují na tom, že právě světelný smog má největší podíl na rapidním rozšíření těchto chorob v posledním století! Mimochodem, zeptejte se své babičky, jak vypadalo nebe v jejich dětství v porovnání s dneškem.
Historie senzorické deprivace
Ještě než si řekneme, jak takový pobyt ve tmě nebo terapie tmou probíhá, mrkneme se trochu na vědátory. Ti se tímto tématem zabývali už v 50. letech 20. století. Tehdy se dobrovolníci například zavírali do jakýchsi boxů, na rukou měli kartonové válce a tlusté rukavice, aby byl znemožněn i pohyb, na uších měli sluchátka, do kterých byl pouštěn nějaký šum, no prostě totální šílenost, na kterou bych se jim za těch 20 USD tehdy z vysoka… Navíc bylo později zjištěno, že byly tyto výzkumy často financovány CIA za motivem výzkumu nových výslechových metod, které byly založené na psychickém nátlaku a bezdotykovém mučení. A to fakt nechceš!
V jakési pozdější a dnešní renesanci se v této oblasti bádání vytvořila technika pod anglickou zkratkou REST, v českém ekvivalentu Metoda omezené zevní stimulace. Tato technika se dělí na tři základní podoby, a to:
- CHAMBER REST – člověk přebývá v malé místnosti, která je zařízena útulně a velmi jednoduše. K dispozici je postel, křeslo, někdy také nářadí sloužící ke cvičení (např. stroj na procvičování chůze, karimatka). Dotyčný se nachází v prostředí snížené stimulace (tma, ticho, samota). Jídlo a pití jsou člověku poskytovány dle jeho potřeb. V místnosti je rovněž sociální zařízení. Jedinec zůstává v tomto prostoru zpravidla 24 hodin či déle a je navštěvován
- FLOATATION REST je realizována položením se do nádrže s roztokem magnesia sulfátu, který má tělesnou teplotu. Tento roztok je velmi nasycený, což umožňuje, aby člověk mohl ležet bez obav na zádech a byl nadnášen. Tato nádrž, jinak nazývaná tank, je během procedury uzavřena víkem, což vytváří prostředí totálního zatemnění. V tomto prostoru setrvá jedinec obvykle 30 až 150 minut. Tato metoda je v ČR také celkem hojně dostupná a určitě si ji časem vyzkouším.
- IMMERSION REST jedná se o pobyt ve vodní nádrži, stejně jako v případě flotation REST, jen s tím rozdílem, že člověk je kompletně ponořen ve vodě a dýchá prostřednictvím masky. Tato metoda se však již nepoužívá.
S první metodou se pak v různých variacích můžete setkat pod názvem Dark therapy, Dunkeltherapie, léčba tmou, terapie tmou apod.
A na co tedy ohledně pobytu ve tmě vědátoři vlastně přišli? Výzkum metody REST probíhá především v USA, Kanadě, Novém Zélandu, Švédsku a v České republice. Dostupná data naznačují, že v této podobě má senzorická deprivace a sociální izolace (omezená zevní stimulace) možný terapeutický či sebezkušenostní – osobní růstový potenciál. Může tedy celkově pozitivně působit na zdraví člověka v mnoha ohledech. Může být prospěšná z hlediska odpočinku od dlouhodobé zátěže, při odvykání kouření, zvládání stresu, snižování hmotnosti, léčbě hypertenze, ulevuje od bolesti a podporuje kreativitu. Z výsledků studií také např. vyplívá, že cca po týdenním pobytu mnohdy stoupá životní smysluplnost, míra sebeúcty, sebehodnocení a úroveň všímavosti nebo také dochází ke zmírnění symptomů syndromu vyhoření. Naopak klesají různé neurotické projevy, depresivní symptomy a další psychopatologická produkce. Ale je třeba zdůraznit, že se bavíme o běžné populaci, která je stále ještě více zdravá než nemocná. Čím je však odchylka od normality větší, a zároveň ještě není patologická, tím je u člověka zpravidla větší efekt.
Někteří vědci také přirovnávají účinky této metody k mikro dávkám LSD. Po několika dnech se můžou dostavit i různé projevy halucinací a jiných zrakových vjemů, ovšem na rozdíl od požití drogy, máte své vědomí pod kontrolou.
Jak to probíhá, kdo tam chodí a na co si dát pozor
Dnešní pobyt ve tmě je v podstatě pro západní civilizaci upravená metoda, kterou po tisíciletí praktikovali buddhističtí mniši v Tibetu pod názvem Yangtik. Ti ve tmě tráví zpravidla jeden až sedm týdnů, ale jsou i případy jednotlivců, kteří meditují ve tmě celé měsíce, či dokonce roky! Je nutno podotknout, že tak rozhodně nečiní v komfortu, na který jsme tu zvyklí my, nýbrž metodu praktikují ve vlhkých jeskyních prakticky bez jakéhokoliv vybavení.
V naší podobě se však můžete těšit na menší stroze vybavenou místnost, většinou v ní najdete postel, židli či křeslo, jóga podložku, někdy i nějaký nástroj na cvičení, jako třeba rotoped, dále větrák, sprchový kout, umyvadlo, WC, případně nějaký menší úložný prostor.
Na pobyt ve tmě se musíte kvůli vysoké poptávce v některých případech objednat klidně i půl roku nebo rok dopředu a zaplatit zálohu. Cena se pohybuje cca od 1200 až do 2500 za jeden den/noc. Po příjezdu vás váš opatrovník seznámí s místem a pak už je jen na vás, kdy se v místnosti uzamknete, zhasnete a ponoříte se do tmy. Stejně tak je tedy na vás i to, kdy si rozsvítíte a pobyt ukončíte. Tedy přesněji řečeno pokud se tak rozhodnete učinit předčasně. Jinak vám jednou denně v dohodnutý čas opatrovník přinese jídlo (pokud nemáte vlastní, nebo si pobyt nespojíte s půstem) a pokud budete chtít, tak si s vámi i popovídá, vše samozřejmě stále probíhá v absolutní tmě.
Zde je třeba zmínit a zdůraznit, že se rozlišují pobyty, kde je opatrovníkem zkušený terapeut, nejlépe pak i vzdělaný psycholog, který je připraven s vámi odborně řešit případné nepříjemné chvíle či skrytá traumata, která se ve tmě můžou vyplavit na povrch. Je tedy lepší vědět, proč do tmy vlastně jdete, co si tam chcete vyřešit a pokud si nejste jistí, zkonzultovat to nejdříve s terapeutem či psychologem. Pro tento účel je jasná volba Rehabilitační centrum v Čeladné, kde s pobytem získáte veškerý špičkový servis, včetně vstupní a výstupní konzultace, bohužel je zde dlouhá fronta zájemců a cena taky není zrovna nízká. Dle mého názoru však postačí, pokud bude provozovatelem, průvodcem a opatrovníkem člověk, který si touto zkušeností sám nejlépe vícekrát prošel a věnuje se této problematice už řadu let. A pokud jste inteligentní bytost a netrpíte nějakou rozvinutou nebo snad vážnou duševní poruchou, tak by pro vás pobyt ve tmě neměl být žádný problém. Případné rozhodnutí už je tedy na vás.
Ostatně do tmy už v dnešní době chodí větší počet lidí, nejčastější klientelou jsou prý vysocí manažeři, sportovci, známé osobnosti ze showbyznysu, ale i obyčejní lidé, kteří hledají klid, ticho, odpočinek, nebo si chtějí vyřešit a probádat nějaké osobní rozpory, vztahy, či si jen srovnat myšlenky.
Co se samotného průběhu týče, jako vše je i toto značně individuální. Proto vám pro představu krátce popíši svou osobní zkušenost z mého prvního (a rozhodně ne posledního) pobytu ve tmě, který na zkoušku trval tři noci.
Můj první pobyt ve tmě
Pro svůj první pobyt ve tmě jsem se rozhodl zvolit ten v Hodoníně u Kunštátu, malé vesničce v okrese Blansko. Provozovatel Mirek a jeho žena (jméno jsem klasicky zapomněl, sorry, pro účely článku ji dám třeba jméno Pavlína) tam mají na svém pozemku za vesnicí tři starší maringotky upravené speciálně pro pobyt ve tmě. Přijel jsem tam v polovině května ve čtvrtek, někdy kolem čtvrté odpoledne. Pavlína (nebo to fakt byla Pavlína?) mě uvítala a rovnou jsme se vydali k mé maringotce, v těch zbývajících dvou už někdo byl. Krátce jsme si popovídali o tom, proč tam jsem, vysvětlila mi, jak to tam funguje, co kde je, nabídla mi šošovicu (ano, byla to Slovenka), kterou jsem odmítl, jelikož jsem měl své jídlo, takže jsem ji požádal akorát o bylinkový čaj, který by mi následující rána nosila v termosce.
Pak jsem se šel ještě chvíli projít po okolí, naposledy jako závislák sjet sociální sítě, než jsem telefon vypnul a schoval do auta. Pak už jsem se zavřel v oné boudě, ve které jsem strávil následující tři noci. Asi deset minut jsem se po ní rozkoukával, abych si tak zhruba zapamatoval, kde co je. Byla tam tedy nízká postel, židle, podložka na cvičení, větrák, umyvadlo a sprcháč s bio mýdlem, špunty do uší a v oddělené předsíňce WC. Já si sebou vzal svůj pěnový polštář, přikrývku a deku, pár kusů oblečení, ručník, zubní kartáček a pastu, ubrousky, jednu minerálku, shaker, pár proteinů v pytlíku, flapjacky, rýžové crackery, nakrájenou mrkev, dvě jablka, zázvorový elixír (@od_mildy), masážní válec a míček, kalimbu a pár kamínku talismanů.
Po té, co jsem konečně zhasnul, jsem žasnul nad tou absolutní černočernou tmou, kterou jsem už tak dlouho neviděl a prakticky hned se mě zmocnil obrovský klid a úleva. Nějakou dobu jsem si prostor ohmatával, než jsem si dal svou první sprchu ve tmě a odebral se do postele, nahý. Tak jsem svobodně a pohodlně strávil i celý zbytek pobytu, oblečení jsem si tak tahal úplně zbytečně. Prakticky hned jsem usnul, jako bych nespal týdny. Ono se taky často mluví o tom, že první dny pobytu člověk skutečně z velké části jen prospí, aby vyrovnal spánkový deficit.
Probudila mě až Pavlína poklepáním na boudu právě v místech, kde byla postel a já ji smluveným signálem poklepal zpátky, aby věděla, že může vstoupit do předsíňky a nechat mi tam čaj. Asi by totiž ani pro jednoho nebylo příjemné, kdyby mě třeba překvapila, jak tam po tmě zrovna sedím na hajzlu. Dala mi tam tedy čaj do takové velké mísy na to určené, optala se, jak mi je a po mé odpovědi, že super zase odešla, jak jsme se domluvili. Já totiž o povídání nestál, chtěl jsem si pobyt naopak užít v absolutní samotě, bez zbytečného narušování okolím. Takže jsem se obrátil na druhý bok a spal dál.
Řekl bych, že jsem se probudil tak někdy po poledni, jelikož po relativně chladnější noci začínalo být v boudě pěkně horko. Venku to asi pralo o sto šest, bouda tak pod vlivem tepla různě praskala, jakoby se chtěla roztrhnout. Zvukově izolovaná nebyla, takže byl slyšet zpěv ptáků venku a na vzdálené silnici občas vášnivě proburácel nějaký dárce orgánu na motorce. Z ticha mě taky dle mého odhadu každé čtyři hodiny vyrušil vzduchový ventilátor, který do boudy vháněl čerstvý vzduch zvenčí, což mi až tolik nevadilo a rychle jsem si na to zvykl. V podstatě jsem si z toho udělal takové časové vodítko. Jelikož jsem se už 24 hodin prakticky nehýbal, tělo nemělo ani moc potřebu jíst, nicméně jsem nad umyvadlem spořádal flapjack (abych eliminoval drobky) s proteinem rozmíchaným v shakeru a ohromně mě bavilo veškeré tyto činnosti ve tmě vykonávat. Pro mozek to bylo něco nového, na co jsem měl navíc hromady času, takže jsem si to mohl v klidu a bez stresu užívat. Cítil jsem se skoro jako malé dítě, co dostalo novou úžasnou hračku, kterou nemá nikdo jiný z vesnice!
Pak přišla na řadu další sprcha, jelikož se horko dále stupňovalo, samozřejmě že ledová sprcha, ale tu jsem si tam (po té hygienické části sprchy) dával celý pobyt, jelikož jsem tak už delší dobu navyklý i z domu a naočkovaný z knihy od Wima Hofa. Ehm, pravda je, že jsem na ni čekal až s první velkou potřebou a jelikož se mě na to každý ptá „A jak ses tam jako vysral po té tmě?“, tak dodávám, že úplně normálně. Jenom jsem si pak právě ještě pro jistotu dával sprchu…
Horko bylo fakt otravný a větrák moc nepomáhal, tak jsem se soustředil na svoje myšlenky a začal si v hlavě strukturovaně srovnávat určité záležitosti, jak jsem měl taky v plánu. Krása na této izolaci ve tmě je právě v tom, že vás vizuálně nic nevyrušuje a vy se můžete plně soustředit jen na svoji mysl, nebo ji nechat samovolně plynout a rozvíjet se do různých hloubek a dimenzí. Za celý pobyt jsem si tak v klidu srovnal vše, co jsem aktuálně potřeboval, ulovil v mysli několik zajímavých nápadů a od pátrání do větších hloubek mě zastavil prakticky jen fakt, že jsem si nevzal diktafon, na který bych si mohl dělat poznámky. Ale to nevadí, pro začátek mi to stačilo víc než dost.
Když přestali prozpěvovat ptáci a nastalo hrobové ticho, věděl jsem, že už je noc. Najednou se z toho ticha vynořil prudký náraz větru a během pár vteřin ho následoval nejdříve jemný déšť, který byl předehrou pro dlouhou bouřku, plnou hromů. A blesků, ale ty jsem neviděl, což mi bylo trochu líto, jelikož mám bouřky rád. Nicméně s bouřkou následně přišel i chlad a tato kombinace mě ukolébala k spánku, krásnému spánku, možná jen ta postel mohla být o něco tvrdší.
I sny byly ve tmě o něco jiné, mám i tak dost živé a početné sny, ale tu druhou noc se mi v nich vyplavily některé „sračky“, které chtělo moje podvědomí při této příležitosti nejspíše taky trochu pořešit. A já se tomu samozřejmě nebránil, od toho jsem tam přece taky šel. Takže jsem si ty sny (jednalo se o dva sny na dvě konkrétní témata) hezky do detailu rozebral, jednu věc jsem si prakticky vnitřně dořešil a finálně ji uzavřel (konečně) a na té druhé alespoň více a hlouběji zapracoval, tam to totiž bude ještě na delší proces. O co šlo, tady ale říkat nebudu, je to příliš osobní, nicméně jak už to bývá, tak tou nejsložitější a nejpalčivější věcí v životě bývají vztahy obecně, co si budem…
Druhý den jsem tedy pokračoval v těchto myšlenkových rozborech, v mezičase něco malého zakousl, zabrnkal si na kalimbu, trošičku si i zacvičil, prováděl dechová cvičení, užíval si sprchy po tmě a pomalu jsem se začínal těšit, až půjdu ven a do všeho se s novou energií pustím. Ne že by mi tam vadilo zůstat déle, to ani náhodou, ten klid a jakýsi vnitřní mír byl úžasný! Ale pro začátek mi to zkrátka stačilo, účel to splnilo a já už se chtěl zase pustit do práce. A možná mi taky trochu chyběl opravdu čerstvý vzduch, což byla asi jediná věc, která mi tam tak trochu vadila a mohla by být vyladěná o něco líp.
Po třetí noci mi tedy někdy v osm ráno Pavlína nechala už dveře ven mírně pootevřené, aby si oči pomalu zvykly na světlo a já měl čas se do deseti vyškrábat z postele, dát si sprchu a vrátit se zpátky do té šílené reality. Nespěchal jsem, což mi svým způsobem napověděl i šnek, který si to pálil z lesa před vchodem mé boudy a byl první bytostí, kterou jsem po východu ze tmy potkal. Dopil jsem si tedy v klidu čaj od Pavlíny, do notesu si heslovitě do několika oddílů zapsal všechny poznámky z mých srovnaných myšlenek, sbalil se a vydal se k autu. Chyba asi byla jet hned nakoupit do supermarketu, protože se mi z toho mihotání, světel a lidí udělalo docela zle, nemluvě o tom, že mi ti lidi přišli všichni strašně divní. Takže jsem si dal doma ještě aklimatizačního šlofíka, ale pak se hned pustil do práce nabitý jak psychicky, tak i fyzicky. Už teď se těším na další pobyt, který bych tentokrát viděl minimálně na pět dní, možná si dám i plných sedm dní, uvidíme.
